Zavřít reklamu
< >

Používám Android Auto prakticky každý den. Až donedávna jsem si myslel, že drobná zaseknutí, náhodná odpojování nebo zdlouhavé vyhledávání v nabídce jsou prostě daň za moderní technologie v autě. Mýlil jsem se. Pouhé tři úpravy v nastavení zcela změnily mé zážitky za volantem.

Návrat ke kabelu

Když jsem přešel na auto s podporou bezdrátového Android Auto, byl jsem nadšený. Vše vypadalo ideálně: sednete do auta, nastartujete a infotainment se spustí sám, aniž byste museli vytahovat telefon z kapsy. Jenže realita v každodenním provozu tak růžová nebyla.

Pravidelně se stávalo, že se systém spouštěl příliš dlouho, případně se nepřipojil vůbec. Řešit hned ráno po nastartování diagnostiku bezdrátového spojení, když potřebujete odjet a sledovat aktuální dopravu, je frustrující. Návrat ke klasickému USB kabelu sice zní jako ústup z komfortu, ale ukázal se jako absolutní spása z hlediska spolehlivosti. Navíc mi přinesl tyto dva benefity:

  • Rychlejší nabíjení: Připojení přes kabel dobíjí smartphone nesrovnatelně rychleji než zabudované bezdrátové Qi podložky v autě.
  • Telefon se nepřehřívá: Bezdrátové nabíjení v kombinaci s náročným bezdrátovým přenosem dat a spuštěnou GPS navigací výrazně zahřívá telefon. Kabel udrží zařízení chladné, což přímo přispívá ke stabilnímu chodu bez záseků.

Povolení neomezeného běhu na pozadí

Pokud používáte drátové připojení a Android Auto se vám i přesto občas uprostřed jízdy vypne nebo odpojí, viníkem je s největší pravděpodobností samotný operační systém Android. Jeho agresivní správa baterie se snaží šetřit energii za každou cenu, a tak občas nechtěně na pozadí ukončí procesy potřebné pro chod Android Auto.

Řešení je přitom jednoduché: v nastavení telefonu vyhledejte aplikaci Android Auto a nastavte u ní spotřebu baterie na „Bez omezení“ (viz Nastavení→Aplikace→Baterie). Tím systému zakážete do běhu aplikace jakkoliv zasahovat. Od chvíle, kdy jsem tuto změnu prověřil v praxi, jsem se s náhodným odpojením už nesetkal.

Hlasové ovládání jako primární rozhraní

Jakmile se mi podařilo vyřešit technickou stabilitu, zaměřil jsem se na to, jak s rozhraním v autě vlastně interaguji. Dříve jsem při každé změně skladby nebo zadávání cíle automaticky sahal po dotykovém displeji. Dnes už se obrazovky téměř nedotýkám a vše řeším přes hlasového asistenta.

Povel „Hey Google“ stačí na přepnutí alba, spuštění navigace i rychlé odpovídání na zprávy. Android Auto sice umí příchozí SMS přečíst, ale neumožňuje psaní na klávesnici — což je z hlediska bezpečnosti jedině dobře. Hlasové diktování odpovědí je rychlé, pohodlné a hlavně bezpečné. Dotykový displej si nechávám už jen pro situace, kdy stojím na parkovišti a potřebuji vyhledat specifický název podniku nebo složitější adresu, se kterou by si hlasový asistent nemusel poradit.

Dnes nejčtenější

.