Používám Android Auto prakticky každý den. Až donedávna jsem si myslel, že drobná zaseknutí, náhodná odpojování nebo zdlouhavé vyhledávání v nabídce jsou prostě daň za moderní technologie v autě. Mýlil jsem se. Pouhé tři úpravy v nastavení zcela změnily mé zážitky za volantem.
Návrat ke kabelu
Když jsem přešel na auto s podporou bezdrátového Android Auto, byl jsem nadšený. Vše vypadalo ideálně: sednete do auta, nastartujete a infotainment se spustí sám, aniž byste museli vytahovat telefon z kapsy. Jenže realita v každodenním provozu tak růžová nebyla.
Mohlo by vás zajímat
Pravidelně se stávalo, že se systém spouštěl příliš dlouho, případně se nepřipojil vůbec. Řešit hned ráno po nastartování diagnostiku bezdrátového spojení, když potřebujete odjet a sledovat aktuální dopravu, je frustrující. Návrat ke klasickému USB kabelu sice zní jako ústup z komfortu, ale ukázal se jako absolutní spása z hlediska spolehlivosti. Navíc mi přinesl tyto dva benefity:
- Rychlejší nabíjení: Připojení přes kabel dobíjí smartphone nesrovnatelně rychleji než zabudované bezdrátové Qi podložky v autě.
- Telefon se nepřehřívá: Bezdrátové nabíjení v kombinaci s náročným bezdrátovým přenosem dat a spuštěnou GPS navigací výrazně zahřívá telefon. Kabel udrží zařízení chladné, což přímo přispívá ke stabilnímu chodu bez záseků.
Povolení neomezeného běhu na pozadí
Pokud používáte drátové připojení a Android Auto se vám i přesto občas uprostřed jízdy vypne nebo odpojí, viníkem je s největší pravděpodobností samotný operační systém Android. Jeho agresivní správa baterie se snaží šetřit energii za každou cenu, a tak občas nechtěně na pozadí ukončí procesy potřebné pro chod Android Auto.
Řešení je přitom jednoduché: v nastavení telefonu vyhledejte aplikaci Android Auto a nastavte u ní spotřebu baterie na „Bez omezení“ (viz Nastavení→Aplikace→Baterie). Tím systému zakážete do běhu aplikace jakkoliv zasahovat. Od chvíle, kdy jsem tuto změnu prověřil v praxi, jsem se s náhodným odpojením už nesetkal.
Hlasové ovládání jako primární rozhraní
Jakmile se mi podařilo vyřešit technickou stabilitu, zaměřil jsem se na to, jak s rozhraním v autě vlastně interaguji. Dříve jsem při každé změně skladby nebo zadávání cíle automaticky sahal po dotykovém displeji. Dnes už se obrazovky téměř nedotýkám a vše řeším přes hlasového asistenta.
Povel „Hey Google“ stačí na přepnutí alba, spuštění navigace i rychlé odpovídání na zprávy. Android Auto sice umí příchozí SMS přečíst, ale neumožňuje psaní na klávesnici — což je z hlediska bezpečnosti jedině dobře. Hlasové diktování odpovědí je rychlé, pohodlné a hlavně bezpečné. Dotykový displej si nechávám už jen pro situace, kdy stojím na parkovišti a potřebuji vyhledat specifický název podniku nebo složitější adresu, se kterou by si hlasový asistent nemusel poradit.