Google experimentuje s novými funkcemi více než kterýkoli jiný technologický gigant, ale také s nimi častěji než ostatní končí. Nové funkce týkající se Androidu má americký obr ve zvyku s velkou pompou oznamovat na konferenci Google I/O, nadchnout jimi média i uživatele, zpřístupnit je na milionech zařízení a pak je tiše zrušit, než vůbec dospějí. Viděl jsem to už tolikrát, že mě to přestalo překvapovat. Toto je 6 funkcí Androidu, které měly být budoucností, ale nakonec skončily v propadlišti dějin.
Konkrétně Google v minulosti „zařízl“ (nejen) těchto 6 ambiciózních funkcí:
- Android Beam: Kdysi nebylo nic víc „cool“ než podržet dva telefony zády k sobě a sledovat, jak se mezi nimi přenáší fotka nebo kontakt pomocí NFC. Google funkci Android Beam propagoval jako jednu z největších novinek Androidu 4.0, vydaného v roce 2011. Tato funkce však byla pomalá, nespolehlivá a vyžadovala doslova akrobacii s telefony. Google ji nakonec nahradil funkcí Nearby Share (nyní Quick Share), která sází na Bluetooth a Wi-Fi, a na Android Beam se rychle zapomnělo.
- Daydream: Google před časem věřil, že budoucnost virtuální reality patří mobilům, a proto na konferenci I/O v roce 2016 představil VR platformu Daydream. Ta měla vlastní obchod, ovladač a ambiciózní hry, jenže telefony se v zařízení přehřívaly, baterie mizela před očima a uživatele bolely oči. Google tak projekt po třech letech ukončil a dnes si na Daydream vzpomene asi jen málokdo.
- Now on Tap: Předchůdce dnešních AI asistentů dokázal „přečíst“ obrazovku vašeho telefonu a nabídnout relevantní informace. Bylo to užitečné, ale pro mnohé to až příliš zasahovalo do jejich soukromí. Google funkci postupně rozmělnil do Asistenta Google a později do funkce Circle to Search.
- Instant Apps: Myšlenka této funkce byla geniální: klepnete na odkaz a otevře se část aplikace, aniž byste ji museli stahovat z Obchodu Play. Ideální třeba pro parkování nebo jednorázové platby. Její implementace však byla pro vývojáře složitá a uživatelé si na tento hybridní model nikdy nezvykli. Většina webů dnes raději sází na tzv. PWA aplikace, které jsou univerzálnější (kombinují to nejlepší z webových stránek a nativních mobilních aplikací).
- Soli: Když Google v roce 2019 představil Pixel 4 s radarovou technologií Soli, vypadalo to jako sci-fi. Mávnutím ruky nad telefonem jste mohli přeskakovat skladby nebo ztlumit budík. Realita? Funkce fungovala jen občas, zabírala cenné místo v horním rámečku a v mnoha zemích byla kvůli rádiovým frekvencím zakázána. U Pixelu 5 tato technologie zmizela a od té doby se ve smartphonech neobjevila.
- Active Edge: Google v roce 2017 uvedl na trh Pixel 2, který měl boky citlivé na tlak. Když jste je stiskli, vyvolali jste Asistenta Google. Pokud začal zvonit budík, stisknutím boků se ztišil. S uvedením Pixelu 3 Google funkci Active Edge rozšířil o podporu vlastních akcí, jako je otevření fotoaparátu, ztišení oznámení nebo spuštění libovolné zkratky. Pixel 4 však tuto funkci již neměl, přičemž Google nevysvětlil, proč ji odstranil. V současnosti se hlasový asistent (už ne Asistent Google, ale Gemini) na androidových telefonech spouští podržením zapínacího tlačítka, což však není tak intuitivní jako stisknutí telefonu.
Do seznamu jsem chtěl původně zahrnout i Asistenta Google, ale poté jsem si to rozmyslel, protože jde přeci jen o jiný případ než výše zmíněné funkce či technologie. Google nechal Asistenta vyzrát a v pravý čas oznámil jeho nahrazení zmíněným asistentem Gemini, který je po všech stránkách schopnější, neboť využívá generativní umělou inteligenci.
