Zavřít reklamu

Někteří tvrdí, že je v současné době na vymření – většina výrobců chytrých telefonů jej vynechává, zejména u zařízení vyšší třídy. Přestože aktuální trendy fandí spíše bezdrátovému poslechu, neměli bychom na příběh starého dobrého sluchátkového jacku zapomínat. Je tu s námi totiž obdivuhodných sto let – jeho původní použití bylo v ústřednách 19. století, kdy lidská obsluha ručně spojovala váš hovor.

Velikost sluchátkového jacku se v průběhu jeho vývoje měnila. Původní konektory z 19. století měly rozměr 6,25mm, první 3,5mm jacky se začaly objevovat v 50. letech minulého století, kdy sloužily k připojení sluchátek k tehdejším tranzistorovým rádiím. Druhý nárůst popularity přišel s původním přehrávačem Sony Walkman. Ten způsobil revoluci ve světě přenosného audia a postaral se (spolu s mnoha kazetovými a později i CD přehrávači, které následovaly) o to, že snad každý měl doma alespoň jeden pár sluchátek zakončený 3,5mm konektorem.

Na přelomu století se o slovo přihlásily subminiaturní 2,5mm konektory, ale vzhledem k oblibě většího formátu nakonec zvítězily ty o velikosti 3,5mm. Jednu dobu zde byl ještě jeden vyzyvatel – port USB. T-Mobile G1 (alias HTC Dream), vůbec první telefon s operačním Android, byl dodáván se sluchátky, která se připojovala k miniUSB portu telefonu. Nebyl jediný, mnoho modelů HTC používalo port ExtUSB. Variabilita sluchátkových konektorů se ale opět neosvědčila, a výrobci se z velké části vrátili k 3,5mm jacku.

Konkurence byla, neosvědčila se

První konektory přenášely pouze monofonní zvuk, ale poměrně brzy byl zaveden stereofonní standard: konektor je známý jako TRS – Tip, Ring, Sleeve. Problém nastal, když vyvstala nutnost přizpůsobit konektor i pro potřeby mikrofony. Přišlo řešení v podobě přidání dalšího kroužku a vzniku konektoru typu TRRS. Co se tohoto typu konektoru týče, existovaly dva konkurenční standardy – OMTP a CTIA. První z nich používaly starší telefony značek Nokia, Samsung a Sony Ericsson. Druhý standard používaly telefony Apple, HTC, LG a další (včetně pozdějších modelů společností Nokia a Samsung).

Sluchatkovy jack 1

Některé telefony Sony jsou vybaveny vlastním konektorem TRRRS. Třetí kroužek umožnil společnosti přidat další mikrofon, který umožňuje potlačení šumu. Telefon obstarává potřebné zpracování zvuku, takže samotná sluchátka nepotřebují baterii ani nic dalšího, díky čemuž jsou lehčí a pohodlnější na nošení. V případě poslechu FM rádia zase sluchátka dokázala fungovat i jako rádiová anténa. Některé telefony, jako například Nokia X2, měly nicméně i vestavěné antény, které umožňovaly fungování rádia bez zapojených sluchátek.

Existují nějaké důvody pro zachování 3,5mm jacku? Jedním z problémů je latence. Dokonce i vlastní kodeky, jako je aptX Low Latency, se dostanou pouze na 32 ms, což je přibližně o 1 snímek za videem s 30 snímky za sekundu. U nahrávaného obsahu to lze snadno napravit. Ale u živého obsahu (ať už jde o hru nebo videohovor) to nelze nijak napravit. Počínaje systémem Android 10 mají všichni výrobci k dispozici kodek LLAC (Low Latency Audio Codec), který mohou používat (aptX je proprietární kodek vyvinutý společností Qualcomm). Má podobnou latenci jako aptX LL, tedy kolem 30 ms. Pak je tu samozřejmě prostý fakt, že telefony s 3,5mm konektorem pro sluchátka mohou fungovat s téměř každým párem sluchátek vyrobených za posledních 70 let – tedy například k Samsung smartphonu nižší třídy, který je ještě opatřen příslušným portem, můžete klidně připojit sluchátka, která jste kdysi používali třeba s discmanem.

Dnes nejčtenější

.