Zkonstruovat skládací smartphone rozhodně není nic lehkého, o čemž nás mimo jiné přesvědčily těžkosti, se kterými se potýkaly první modely tohoto typu. Jak tedy složit telefon, aniž bychom ho rozbili? Pojďme se společně vrátit do roku 2013, kdy vše začalo.
Samsung aktuálně představil už 5. generace svých skládacích smartphonů. Co jim ale předcházelo? V říjnu roku 2013 byl uveden na jihokorejský trh Samsung Galaxy Round, a stal se tak prvním komerčně dostupným smartphonem s ohnutým AMOLED displejem. Celý telefon byl zakřivený. I když byl tento design přínosem pro ergonomii, jeho cena a omezená dostupnost zabránily tomu, aby se stal populárním. Jeho skutečné poslání však bylo jiné, každopádně byl jednou z prvních vlaštovek mezi smartphony s AMOLED displeji.
Edge jako synonymum zakřivení
Teprve o rok později se ohnuté – respektive zakřivené – displeje staly skutečně masově dostupnými díky modelu Galaxy Note Edge. Původně jej Samsung vytvořil jako prototyp – ukázku toho, co Samsung Display dokáže vytvořit, ale po ohromně pozitivní odezvě jej společnost přeměnila na skutečný produkt.
Od modelu Galaxy S6 edge (začátek roku 2015) až po S7 edge (následující rok) se výraz „edge“ stal součástí označení pro prémiové vlajkové lodě společnosti Samsung, snadno rozpoznatelné podle zakřivených boků. Od modelu S8 měla většina telefonů řady S zakřivené displeje, takže se od přívlastku „edge“ upustilo.
Snažilo se i LG
Všechna tato zařízení mají něco společného – jejich AMOLED displeje jsou postaveny na plastovém podkladu namísto obvyklého skla. Právě to jim umožnilo přizpůsobit se zvláštním tvarům kulatých Galaxy a Note Edge. Tyto panely však byly skutečně navrženy tak, aby se v továrně ohnuly jednou při výrobě a poté už nikdy více. Prvním skutečně ohebným telefonem se měl stát mnohem ambicióznější přístroj, příznačně pojmenovaný LG G Flex, který byl uveden na trh jen pár dní po Galaxy Round. I ten měl plastový AMOLED displej – nesl název P-OLED.
Telefon byl také zakřivený, ovšem oproti Round se jednalo o zakřivení podél druhé osy (shora dolů). Mělo to podobné ergonomické výhody, ale skutečný party trik spočíval v tom, že jste mohli telefon ohýbat. Ne moc, ale mohli jste ho ohnout, aniž byste ho rozbili. Vnější část displeje byla vyrobena z polykarbonátu, zatímco displej byl krytý sklem Gorilla Glass 2. Společnost Corning na svém skládacím skle stále pracuje, ale zde muselo GG2 přežít jen drobné prohnutí.
Působivá byla také interní hardwarová výbava tohoto modelu. Lithium-polymerová baterie (3 500 mAh) byla například také zakřivená a mohla se ohýbat spolu se zbytkem telefonu. Model G Flex měl v rukávu ještě jeden kouzelný trik, který se od té doby opakoval jen jednou. Zadní strana telefonu byla potažena samoregeneračním materiálem – pokud jste ji poškrábali, rána se časem pomalu uzavřela (třením místa, aby se zahřálo, se proces urychlil). Vývoj celého designu trval 5 let, a přestože může tento model na první pohled působit jako slepá větev, ve skutečnosti připravil cestu budoucím skládacím smartphonům, vybaveným kloubem, rozdělenou baterií a dalšími skvělými vlastnostmi.
Měl jsem G Flex2 a bral bych ho zase. To prohnutí bylo super.