V poslední době narůstá rozlišení fotoaparátů mobilních telefonů neuvěřitelným tempem a Samsung v tomto ohledu rozhodně není výjimkou. Možná si někteří z vás, šťastných majitelů vlajkových telefonů korejského výrobce kladou otázku: Proč má můj telefon 100 nebo více megapixelů, ale dělá jen 12Mpx fotografie? Je to snad nějaká klička? Ukážeme jak přepnout váš Samsung S22 Ultra, stejný postup lze ovšem použít i pro S23 Ultra, do režimu 108 Mpx a pořizovat tak snímky v plném rozlišení a zároveň se dotkneme i toho, proč to ve většině situací nebude stát za to.
Jak bylo řečeno v úvodu, počty megapixelů u nejlepších telefonů se vyšplhaly do stovek, přičemž Samsung Galaxy S23 Ultra se v tomto směru dostal až 200 Mpx u primárního fotoaparátu, v defaultním nastavení ale pořizuje jen 12,5Mpx fotografie, podobně jako Samsung Galaxy S22 Ultra disponuje rozlišením 108 Mpx, ale výstupy mají 12 Mpx. Proč tomu tak ale je a k čemu jsou všechny ty megapixely, když fotoaparáty stále pořizují průměrně velké snímky?
Abychom si na tyto otázky mohli odpovědět, je třeba osvětlit některé funkční aspekty. Nejprve tedy, snímače digitálních fotoaparátů jsou pokryty tisíci a tisíci malých světelných senzorů tedy pixelů a vyšší rozlišení znamená více pixelů. To by mluvilo proto, že když máme na S22 Ultra 108 Mpx bude to neuvěřitelná záležitost a přestože je pravdou, že výstupy z tohoto zařízení jsou opravdu působivé, ve hře není jen počet ale také velikost jednotlivých pixelů. Čím více se jich má vejít na stejnou fyzickou plochu snímače, tím menší musí logicky být a protože menší pixely mají menší plochu, nemohou shromažďovat tolik světla jako větší obrazové body, což má za následek horší výkon ve špatných světelných podmínkách. A fotoaparáty mobilních telefonů s vysokým počtem megapixelů se snaží tento problém obejít něčím, co je označováno jako pixel binning, tedy sdružování pixelů.
Zjednodušeně lze na adresu této technologie říci, že spojuje jednotlivé pixely do skupin, čímž zvyšuje jejich schopnost zachytit dostatečné množství světelných dat, které může snímač shromáždit po stisknutí tlačítka spouště. V případě Galaxy S22 Ultra jsou to skupiny 9 pixelů, takže se k oněm 12 Mpx dostaneme jednoduchým vydělením – 108 Mpx ÷ 9 = 12 Mpx. Na rozdíl od mnoha konkurentů, vám telefon S22 Ultra dává možnost pořizovat snímky i v plném rozlišení bez binningu za pomoci základní aplikace Fotoaparát, přičemž nastavení vašeho S22 Ultra na snímání v plném rozlišení zabere pouhé dvě klepnutí.
Dává to skutečně smysl?
Stačí otevřít aplikaci Fotoaparát, klepnout na ikonu poměru stran v horním panelu nástrojů a poté vybrat možnost 3:4 108MP. Ano, je to tak jednoduché. Otázkou ovšem je, jestli nebo spíš kdy něco takového skutečně dává smysl. V prvé řadě je třeba počítat s tím, že výsledné výstupy zaberou podstatně více datového prostoru. Ještě podstatnější ovšem je, že po přepnutí přijdete o některé funkce, například bude omezen přístup k teleobjektivu a ultraširokoúhlému fotoaparátu, ale hlavně výsledná fotografie nemusí vypadat tak dobře, jak byste možná očekávali. Pokud se rozhodnete vrátit k původnímu nastavení v režimu běžného snímání, klepněte znovu na ikonu poměru stran a vyberte možnost 3:4.
Zajímá vás, jak si vedou snímky s binningem a bez něj? Následující fotografie demonstrují rozdíly ve výkonu za opravdu špatných světelných podmínek s vypnutým a zapnutým binningem na Samsungu S22 Ultra. V každé ze sad snímků byla vždy první fotografie pořízena bez slučování pixelů a druhá za použití binningu, přičemž 108Mpx výstupy byly následně zmenšeny na 12 megapixelů.
Níže vidíme určité zlepšení kvality obrazu na druhé fotografii, která byla pořízena s binningem pixelů. Z hlediska šumu zde velký rozdíl není, ale pokud se podíváte pozorněji, linie jsou na druhé fotografii lépe definované. Okraje na prvním snímku vypadají po oříznutí poněkud trhaně, zejména směrem k pravému dolnímu rohu. V další sadě pořízené ve velmi tmavém interiéru je první snímek bez binningu tmavší a najdeme zde více šumu než u druhého snímku s binningem. Samozřejmě ani jedna fotografie nevypadá dobře, ale byl zde opravdu citelný nedostatek světla.
Stejné je to i u dalších snímků, kde se první poměrně dramaticky liší od druhého. První, jež byl pořízen v plném rozlišení, vykazuje více šumu než ten vyfocený o několik sekund později s výchozím nastavením fotoaparátu S22 Ultra. Paradoxně se u posledních dvou fotografií při 108 megapixelech dokonce ztrácí část detailů, kdy text „Nashville, Tennessee“ v pravém dolním rohu plakátu je prakticky nečitelný.
Prakticky u každého z příkladů výše, byla scéna tak tmavá, že by většinu lidí pravděpodobně ani nenapadlo ji vyfotit. Pro srovnání je to ale rozhodně zajímavé. Pixel binning je pro fyzicky malé snímače fotoaparátů s vysokým rozlišením, které se dodávají v mnoha telefonech se systémem Android, důležitý, protože jim pomáhá rozpoznat obzvláště tmavé scény. Jde o kompromis, rozlišení se výrazně sníží, ale zvýší se citlivost na světlo. Vysoký počet megapixelů hraje roli například také u softwarového zoomování při natáčení videa v 8K, kterému dává větší flexibilitu, ačkoli záznam v tomto rozlišení prozatím přece jen úplně běžnou záležitostí není.
A z co toho vyplývá? Využití sdružování pixelů za účelem zvýšení světelné citlivosti dává smysl, i když se výstupy za nízkého osvětlení až tak zásadně neliší, alespoň u modelu S22 Ultra. Na druhou stranu fotografování s plným rozlišením 108 megapixelů modelu Ultra často nevytáhne ze scény o mnoho více použitelných detailů, a to často ani za lepších světelných podmínek. Ponechání výchozího 12Mpx rozlišení telefonu tedy přináší ve většině případů lepší zážitek.