Jsem z generace, která své mládí strávila hraním si s kazetovými magnetofony a přenosnými CD přehrávači. Možná to bude někomu znít úsměvně, ale pro mě jsou moderní telefony s Androidem pro přehrávání hudby malým technickým zázrakem. Mají obrazovku, která konkuruje mému televizoru, interní DAC převodník, velké úložiště, které ani za roky nebudu schopen celé zaplnit, a výkon na provoz malého datového centra. Přesto, když si chci v klidu sednout a poslechnout si album, telefon se stává něčím, co můj hudební zážitek kazí.
Proto jsem udělal radikální řez: na svém telefonu jsem přestal přehrávat hudbu úplně a vrátil se ke svému 15 let starému iPodu. A zde vám sdělím důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly. A třeba se jimi také inspirujete.
Smartphone jako rušivý element
Smartphone je sice technicky pokročilé zařízení, primárně ale není určené pro přehrávání hudby. Při jeho používání musíte počítat s neustálým proudem vyrušení. Mnohokrát se mi stalo, že uprostřed skladby mi „zazvonilo“ oznámení, někdo mi zavolal nebo poslal video na WhatsApp. A znáte pocit, kdy si vychutnáváte oblíbenou skladbu, a náhle vás něco vyruší. To je něco, co se mi na telefonu stávalo opravdu velmi často a stejně tak mě to otravovalo.
Pak je tu další věc – streamovací služby jako Spotify nebo YouTube Music nabízejí nepřeberné množství skladeb. Výsledek? Často jsem trávil minuty minut přeskakováním tracků a hledáním „té perfektní písně“, až mě chuť na hudbu přešla. V těchto službách se navíc v poslední době objevuje čím dál více umělou inteligencí generované hudby, která mě naprosto neoslovuje.
U iPodu toto nehrozí. Nemá Wi-Fi. Nemá Bluetooth. Nemá aplikaci na maily. Má jen moje oblíbená alba, která znám od první do poslední sekundy. Ten klid je pro mě k nezaplacení. Možná to nevíte, ale když na svém telefonu streamujete hudbu, de facto ji nevlastníte, jen si pronajímáte licenci. A pak tu jsou ty otravné algoritmy umělé inteligence, které vám neustále podstrkují, co byste měli poslouchat dál.
Mohlo by vás zajímat
Návrat k rituálu
Návrat k iPodu – a je samozřejmě jedno, i kdyby to byl mp3 přehrávač jiné společnosti, než Apple, mě donutil vrátit se k rituálu. Znovu jsem musel sednout k počítači, projít staré pevné disky, vybrat to nejlepší a ručně to synchronizovat. Výsledek? K hudbě v iPodu mám úplně jiný vztah. Vím přesně, proč tam ty skladby jsou. Když se album začne přehrávat, poslechnu si ho od začátku do konce, tak jak to interpret zamýšlel, místo abych po dvaceti sekundách přepínal dál.
Shrnuto, podtrženo – hudba v přehrávači nabízí onen ničím nerušený hudební zážitek, který smartphone nabídnout nedokáže, i když je technicky mnohem pokročilejší. Má to samozřejmě i své nevýhody. Znamená to znovu rozmotávat drátová sluchátka a myslet na to, aby člověk nabíjel o jedno zařízení navíc. Celkově je však tento způsob konzumace hudby přesně tím, co jsem potřeboval. Pokud máte doma v šuplíku starý funkční přehrávač, zkuste ho nabít. Možná budete překvapeni, jak moc vám tento digitální detox prospěje.
