V rámci osobního experimentu jsem se rozhodl na týden odložit svůj smartphone a nahradit ho starým tlačítkovým telefonem. Cílem nebyla úplná digitální detoxikace, ale spíše test digitálního oddělení – tedy rozdělení zařízení podle účelu: jednoduchý telefon pro komunikaci, laptop pro práci a plánování. Výsledek? Překvapivě hluboká změna v mém vnímání každodenního života.
Co jsem ztratil
- Navigace a orientace: Bez GPS jsem se cítil jako námořník bez kompasu. Ne že bych se vyloženě ztratil, ale na výletě v neznámém prostředí jsem se vrátil ke staré orientaci za pomoci turistických značek. A když jsem ji neviděl, byl jsem hodně nervózní. Na život bez modrého bodu na mapě už nejsem připraven.
- Okamžitý přístup k informacím: Nemohl jsem si ověřit fakta, zjistit aktuální a skutečné informace, identifikovat písničku v kavárně ani zaplatit mobilem. Každodenní úkony se staly logistickou výzvou.
- Sociální izolace: T9 psaní bylo bolestivé, skupinové chaty mi unikaly mezi prsty a cítil jsem se odříznutý od přátel, stejně jako od světa. Emotikony nahradily strohé zprávy, a i když jsem se snažil zůstat v kontaktu, komunikace byla výrazně omezená (a těžká).
- Fotky: I když můj hloupý telefon měl fotoaparát, byl opravdu špatný 2MPx. Na výlet jsem tedy musel oprášit starý kompakt a nést s sebou tak další a navíc poměrně těžké zařízení.
Bylo těžké vzdát se těch možností
Co jsem získal
- Mentální klid a soustředění: Po několika dnech se dostavil nečekaný klid. Laptop se stal nástrojem pro cílenou práci, zatímco absence telefonu odstranila rušivé podněty. Pracoval jsem efektivněji a bez přerušení.
- Kreativita a kvalitní nuda: Prázdné chvíle bez civění do displeje mi umožnily přemýšlet, tvořit a znovu se spojit s vlastními myšlenkami. Během těchto momentů také vznikaly ty nejzajímavější nápady. Ne nutně životaschopné, ale zajímavé.
- Lepší spánek a fyzická pohoda: Bez modrého světla z displeje se mi lépe usínalo, cítil jsem méně napětí v těle a oči večer nebyly tak unavené.
- Hlubší mezilidské vztahy: Bez telefonu jsem byl při setkáních skutečně přítomný. Vnímal jsem výrazy, tón hlasu, a konverzace byly opravdové. Zjistil jsem i, kdo mi skutečně chybí.
Mohlo by vás zajímat
Ne hned zahodit, ale zkrotit
Po týdnu jsem se ke smartphonu vrátil, ale s novým přístupem. V roce 2025 je úplné opuštění chytrého telefonu nepraktické – kvůli navigaci, jiným praktickým aplikacím, jízdenkám, vstupenkám, platbám. Řešením je však zjednodušení:
- Vypnout zbytečné notifikace
- Odstranit aplikace pro bezcílné scrollování
- Zavést „hloupé hodiny“ bez telefonu
- V ložnici bez jakéhokoli telefonu
- Komplexní úkoly řešit výhradně na počítači a o pracovní době
Tento experiment mi ukázal, že digitální rovnováha není o extrémech, ale o vědomém nastavení hranic. A že svět mimo obrazovku má stále co nabídnout.
Před nějakým rokem zpět, jsem udělal něco podobného. Ale jen s Facebookem, který mě tehdy hodně obtěžoval a činil mi život složitější. Asi jsem nějak propadl komentářům, které negativně reagovaly na jakýkoliv můj příspěvek a názor.
Jednoho dne jsem si řekl a dost. Požádal jsem o zrušení profilu, do 30 dnů lze odvolat. Odhlásil jsem se ze všech zařízení.
Asi po 25 dnech jsem cítil nebývalou úlevu. Tak jsem si profil zase zapnul. Od té doby je, ale Facebook pro mě okrajovou záležitostí. Vnímám jej jenom jakýsi kanál s informacemi, které jsou někdy zábavné a jindy ne a není třeba na ně jakkoliv reagovat.
A podobný detox doporučuji všem.