Většina uživatelů si u nás bohatě vystačí se smartphonem na jednu, maximálně dvě SIM karty. Sekundární sloty na SIM karty bývají navíc v poslední době nahrazovány podporou eSIM. Mnoho operátorů nabízí levný roaming nebo roaming vůbec neexistuje (např. v rámci EU), takže možnost vložit další kartu od místního operátora ztratila na významu. Ale to je dnešní doba – před deseti lety si někteří výrobci nebyli jisti, kolik telefonních linek můžete v kapse potřebovat.
Řada z vás má jistě v živé paměti první mobilní telefony, do kterých se vkládaly SIM karty plné velikosti. Sloužily k dvojímu účelu. Zaprvé sdělovaly operátorské síti, komu má účtovat hovor. Za druhé sloužily jako úložiště, protože první telefony neměly paměť na telefonní čísla ani textové zprávy. Potřeba alespoň jedné karty SIM je tedy poměrně zřejmá (i když pokud jste vyrostli v oblasti CDMA, možná nebudete souhlasit). Co takhle dvě SIM karty? V roce 2000 byl představen Benefon Twin, první telefon na světě se dvěma SIM kartami.
Mezi první telefony s podporou tří SIM karet patřil Intex IN 5030 E Tri.do z roku 2010. Jedná se o nepřehlédnutelný název pro pozoruhodný telefon – podporoval konektivitu GSM+GSM+CDMA a dokázal pracovat se SIM kartami od tří indických operátorů současně. V roce 2012 přišla s telefonem na tři SIM karty také společnost LG – jednalo se o model LG A290. O rok později společnosti LG a MediaTek oznámily spolupráci na vytvoření prvního 3G smartphonu se systémem Android na světě. Tím ale hon na počet SIM karet neskončil. Telefon Flying F160 nabídl možnost vložení čtyř SIM karet.
Netrvalo dlouho, a zájemci o telefony na čtyři SIM karty měli opravdu z čeho vybírat. Jednalo se většinou o základní modely, které nijak neskrývaly svou designovou inspiraci u značek BlackBerry, Motorola nebo třeba Nokia. V roce 2013 také vzešlo několik modelů tohoto typu z dílny společnosti LG. Postupem času ale zájem o smartphony s podporou čtyř SIM karet opadl, a výrazně tomu přispěl nástup eSIM.
Vlastnili jste někdy telefon se třemi nebo čtyřmi SIM kartami?