Zavřít reklamu

Asi jste si všimli, že displeje smartphonů mají různé obnovovací frekvence, například 90, 120 či 144 Hz. Obnovovací frekvence displeje ovlivňuje každý aspekt uživatelského rozhraní zařízení, od „textovek“ a obecné produktivity až po hry a rozhraní fotoaparátu. Je důležité vědět, jaká jsou tato čísla a kdy na nich záleží, protože mnoho lidí displej s vyšší obnovovací frekvencí ani nemusí potřebovat. Obnovovací frekvence je pravděpodobně nejviditelnější změnou, kterou může výrobce na displeji zařízení provést, výrobci ovšem rádi hrají hru s čísly, aby prodali co nejvíce kusů svých telefonů. Je vhodné mít povědomí, kdy a proč na tom tedy záleží, abyste věděli, proč možná budete chtít za zařízení s displejem s vysokou obnovovací frekvencí utratit více svých peněz.

Co je obnovovací frekvence displeje?

Displeje u elektroniky nefungují stejným způsobem jako lidské oko – obraz na obrazovce se nikdy nepohybuje. Místo toho displeje zobrazují sekvenci obrázků v různých bodech pohybu. To simuluje plynulý pohyb tím, že oklame naše mozky, aby zaplnily mikroskopické mezery mezi statickými obrazy. Pro ilustraci  – většina filmových produkcí používá 24 snímků za sekundu (FPS), zatímco televizní produkce používají 30 FPS v USA (a dalších zemích s 60Hz rozvodnou sítí nebo vysílacími systémy NTSC) a 25 FPS ve Velké Británii (a dalších zemích s 50Hz rozvodnou sítí a vysílacími systémy PAL).

I když se většina filmů natáčí ve 24p (neboli 24 snímcích za sekundu), tento standard byl původně přijat kvůli omezení nákladů – 24p bylo považováno za nejnižší obnovovací frekvenci, která nabízí plynulý pohyb. Řada filmařů nadále používá standard 24p kvůli jeho filmovému vzhledu a dojmu. Televizní pořady jsou často natáčeny ve 30p a snímky jsou zdvojeny pro 60Hz televizory. Totéž platí pro zobrazení obsahu v 25p na displeji s frekvencí 50 Hz. Pro obsah v 25p je převod trochu složitější – používá se technika zvaná 3:2 pull-down, jež prokládá snímky, aby je roztáhla tak, aby odpovídaly 25 nebo 30 FPS.

Natáčení v 50 nebo 60p  stalo běžnějším na streamovacích platformách, jako je YouTube nebo Netflix. „Vtip“ je v tom, že, že pokud nebudete sledovat nebo upravovat obsah s vysokou obnovovací frekvencí, nebudete potřebovat nic nad 60 FPS. Jak již bylo uvedeno, jelikož obrazovky s vysokou obnovovací frekvencí se stávají mainsteamem, stane se populárním i obsah s vysokou obnovovací frekvencí. Vyšší obnovovací frekvence by mohla být užitečná například u sportovních přenosů.

Obnovovací frekvence se měří v hertzech (Hz), což nám říká, kolikrát za sekundu se zobrazí nový obrázek. Jak jsme si již řekli, film obvykle používá 24 FPS, protože to je minimální snímková frekvence pro plynulý pohyb. Z toho vyplývá, že častější aktualizace obrazu umožňuje, aby rychlý pohyb vypadal plynuleji.

Jak je to s obnovovací frekvencí u smartphonů?

V případě smartphonů se obnovovací frekvence nejčastěji pohybuje v hodnotách 60, 90, 120, 144 a 240 Hz, přičemž nejčastěji se dnes můžeme setkat s prvními třemi. 60Hz frekvence je standardem u telefonů nižší třídy, zatímco 120Hz frekvence je dnes běžná u středně výkonných a nejvýkonnějších zařízení. 90Hz pak mají některé smartphony nižší střední třídy. Pokud má vás telefon s vysokou obnovovací frekvencí, obvykle si ji můžete upravit v Nastavení.

Co je adaptivní obnovovací frekvence?

Novější funkcí vlajkových smartphonů je technologie adaptivní nebo variabilní obnovovací frekvence. Tato funkce umožňuje přepínat mezi různými obnovovacími frekvencemi za běhu podle toho, co se zobrazuje na displeji. Její výhodou je úspora výdrže baterie, což je jeden z největších problémů vysoké obnovovací frekvence na mobilech. Jako první touto funkcí disponovala předloňská „vlajka“ Galaxy Note 20 Ultra. Má ji však také aktuální nejvyšší vlajková loď Samsungu Galaxy S22 Ultra, která dokáže obnovovací frekvenci displeje snížit ze 120 až na 1 Hz. Další implementace mají menší rozsah, jako je 10–120 Hz (iPhone 13 Pro) nebo 48–120 Hz (základní a „pluskový“ model Galaxy S22).

Adaptivní obnovovací frekvence je velmi užitečná, neboť každý používáme svá zařízení jinak. Někteří jsou náruživými hráči, jiní svá zařízení používají spíše k posílání SMS zpráv, pohlížení webu nebo sledování videí. Tyto různé případy použití mají různé požadavky – ve hrách poskytují vysoké obnovovací frekvence hráčům konkurenční výhodu tím, že snižují latenci systému. Oproti tomu videa mají snímkovou frekvenci danou a text může být po dlouhou dobu statický, takže použití vysoké frekvence u sledování videa a čtení nedává velký smysl.

Výhody displejů s vysokou obnovovací frekvencí

Displeje s vysokou obnovovací frekvencí mají řadu výhod, a to i při běžném používání. Animace jako posouvání obrazovek nebo otevírání a zavírání oken a aplikací budou plynulejší, uživatelské rozhraní v aplikaci fotoaparátu bude mít menší zpoždění. Díky vylepšené plynulosti animací a prvků uživatelského rozhraní je interakce s telefonem přirozenější. Co se týče hraní, výhody jsou ještě zřetelnější, a mohou dát uživatelům dokonce konkurenční výhodu – budou dostávat aktualizované informace o hře častěji než ti, kteří používají telefony s 60Hz obrazovkou, tím, že budou moci reagovat na události rychleji.

Nevýhody displejů s vysokou obnovovací frekvencí

Mezi největšími problémy, které s sebou displeje s vysokou obnovovací frekvencí přinášejí, patří rychlejší vybíjení baterie (pokud se nebavíme o adaptivním obnovování), takzvaný želé efekt a vyšší zátěž procesoru a GPU (což může vyústit v přehřívání). Je zřejmé, že displej při zobrazování obrazu spotřebovává energii. S vyšší frekvencí jí tedy spotřebovává také více. Toto zvýšení spotřeby energie znamená, že displeje s fixními vysokými obnovovacími frekvencemi mohou způsobit hmatatelně horší výdrž baterie.

„Želé efekt“ (Jelly scrolling) je termín, který popisuje problém způsobený tím, jak se obrazovky obnovují, a jejich orientací. Protože se displeje obnovují řádek po řádku, od jednoho okraje k druhému (obvykle shora dolů), některá zařízení mají problémy, když se bude zdát, že se jedna strana obrazovky jako by pohybuje před druhou. Tento efekt může mít také formu komprimovaného textu či prvků uživatelského rozhraní či jejich roztažení v důsledku zobrazení obsahu v horní části displeje o zlomek sekundy dříve, než jej zobrazí spodní část (či naopak). Tento jev se vyskytl například u iPadu Mini z loňského roku.

Vzato kolem a kolem, výhody displejů s vysokou obnovovací frekvencí převažují nad nevýhodami, a kdo si na ně jednou zvykne, ten se již nechce vrátit ke staré „šedesátce“. Zvlášť návykové je plynulejší posouvání textu. Pokud telefon s takovýmto displejem používáte, jistě nám dáte za pravdu.

Telefony Samsung Galaxy koupíte například zde

Dnes nejčtenější

.